Ačkoliv pod lampou byla naprostá tma, tak si byl jistý, že tam bude. Vlastně si nebyl tak jistý, ale rozhodně tomu chtěl věřit. Od Dunaje hnal chladný listopadový vítr mokré listí a zápach rybiny. Johann jen pevněji přitáhnul k tělu baloňák a zamumlal zaklínadlo pro zahřátí. Bylo mu jasné, že chlad, kterým jej sžíralo vlastní svědomí to nepřehluší, ale dotěrné ledové sevření prudkého větru ztlumilo dokonale. Když vstoupil těsně pod lampu, tak jej spatřil. Trol ve starém kabátě a koženém kloubouku, který stál pod lampou nebyl zdaleka tak vysoký, jak si jej Johann představoval. Ale v hloubi duše byl rád, že mu sahá sotva po ramena. Na vodítku z ostatnatého drátu, ve kterém byly naschlé staré chaluhy, držel pevně v rukou toho chlapce. Ten seděl rezignovaně na zemi a vypadal, že nevnímá. Trol se usmál širokým úsměvem, ze kterého proběhl Johannovi mráz po zádech. Sám sobě přikázal, že se nesmí zaleknout, ale cítil, jak se chvěje. Jako by to byl on, kdo by se měl bát. Chlapec, ne starší než desetiletý, zvedl svou tvář k Johannovi. Tvář měl strhanou vyčerpáním, v jasných zelených očích se zrcadlilo zoufalství a beznaděj. Johann uhnul pohledem. "Nebylo lehký ho ulovit, monsignore," zasyčel tiše jako bahenní zmije trol, "ale není kořisti, kterou bych nechytil. Jsem si jistý, že s ním budete spokojen." Johann ani neodpověděl a jen rychle sáhnul rukou pod plášť. Vytáhnul kožený měšec, naplněný až k vázání a podal jej trolovi. Snažil se nedívat ani na něj ani na chlapce. Teď, tváří v tvář obchodu, si nebyl jist, jestli udělal správně. "Nemaj strach, monsignore," klidně mu povídá lovec, "tušil jsem, že to pro vás nebude snadný, takže jsem si dovolil jej umlčet do svítání zaklínadlem ticha. Ani nepípne". Měšec zmizel v kapse trolova kabátu a jeho vrásčitá dlaň nabídla konec drátu Johannovi. Když viděl, že Johann váhá, tak se zamračil a temně zavrčel. Johann polknul slinu a popadnul drát do dlaně. Jen ucítil, jak mu špice z drátu proříznula ruku, ale nevěnoval tomu pozornost. Chtěl být co nejdál od od lovce. Cítil, jak chlapec klopýtnul a vydal se vratce za ním. Pryč ze světla lampy, vstříc svému osudu.
* Trol není trolem z pohádky, ale jen člověkem, který vypadá jako trol, chová se tak a možná přesně z mužů jako on kdysi legendy o trolech vznikly. Rozhodně to není žádný skříteček.
autor: Jezevec
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára