"Je mi úplně jedno, že tu sedíš," pomyslela si Eugenie pohrdavě, "Klidně dones tvým pánům z domu Biringera, že jsi mě našel. Čas skrývání v téhle masce mě stejně unavuje." Eugenie si potáhla z levné cigarety bez filtru a vypustila z úst dým přes zčernalé zuby. Sledovala chvíli davy lidí, prodírající se hlavní třídou pod jejími okny. Oči měla upřené na pestrobarevnou směsici šatů, ale myšlenkami byla jinde. Přemýšlela o svém rozhodnutí utéci ze zasedání Rady, kam byla předvolána, aby přednesla své svědectví. Nechtěla se zaplést do kauzy, ve které byl namočený on. Kdepak, ještě to tak. Na stará kolena by si nepřipustila smrt tak blízko k tělu. Udělala dobře, že utekla, i teď, po letech v Exilu to tak cítila. Přesto jí bylo jasné, že ji našli. Biringerovci si nenechají její nalezení jen tak pro sebe. "Vyřiď svému pánu, posle, že Eugenie Bystrooká z domu Pelegrína, přijde na Trh a přijme audienci. Nic více a nic méně," vyprska přes rozpraskané rty na holuba mnohem agresivněji, než měla v úmyslu. "Safra," proletělo jí hlavou a rychle si potáhla z cigarety. Holub se ani nehnul. Odklepla popel a zadívala se ostentativně do ulice. Neviděla sice všechny žářivé barvy davu, ostatně jako všichni jejího rodu, ale snažila se vypadat klidně a přezíravě. Tak, jak se na šlechtičnu patří. Čekala, až holub odletí, aby se připravila.
Autor: Jezevec
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára